Obec Ctiboř se nachází 3 km jihovýchodně od Častrova, při silnici k Počátkům, v nadmořské výšce 607 m. Vznikla ve 13. století, první písemná zmínka je z roku 1233. Její osídlení je typicky české – má tvar podkovy, pozemky k jednotlivým hospodářstvím jsou na několika místech. Poprvé byla Ctiboř zapsaná roku 1417 ve jméně Přibíka ze Ctiboře. Do roku 1485 se používal tvar slova Stiborz. Další známá listina o Ctiboři je ze 17. 6. 1485 (archiv český 10- str. 357). “Smlouva o užívání rybníka Hliniště” (asi Hladov) – připojeny tři pečetě. Původně bylo v katastru obce 40 rybníků, nyní asi 15.
Za dob roboty patřila Ctiboř pod panství žirovnické, farností pravděpodobně ke kostelu v Častrově až do jeho zrušení po husitských válkách. Potom od roku 1839 opět k Častrovu. V roce 1701 (dle Urbáře v archivu jindřichohradeckém) bylo ve vsi 14 hospodářství (gruntů), která obdělávala 43 jiter (jitro = 5,6 ha). Při číslování domů (po roce 1760) měla obec 21 stavení, r. 1900 již 41 stavení. Za 130 let se počet domů i obyvatel zdvojnásobil. V roce 1850 měla Ctiboř 206 obyvatel, roku 1890 měla Ctiboř 306 obyvatel, k 1. 1. 2022 má 44 trvale hlášených obyvatel.
Kulturní památky:
Boží muka na okraji obce z r. 1778 na poděkování za ochranu od moru, který tehdy řádil.Bývalá kovárna (průčelí) s loubím z první poloviny 19. století.Kaple Nejsvětější Trojice postavená v roce 1868 v novorománském slohu.Dříve bývala malá zvonička “Na kopečku” (pod čp. 14).
Školství:
Původně se vyučováno po domech. V roce 1836 začaly děti chodit do školy do Častrova. V roce 1875 byla postavena škola ve Ctiboři. Vyučovalo se tam až do roku 1946, kdy byla škola pro malý počet žáků uzavřena. Po té žactvo chodilo do školy v Jakubíně až do jejího uzavření. Nyní chodí do Počátek.
V roce 1880 zakoupena obcí první mlátička – točilo se ručně.
První divadlo sehráno studenty v roce 1882.
Hasičský sbor založen ve Ctiboři v roce 1888.
V první světové válce odešlo na frontu 32 občanů, z nichž 4 položili své životy:
Ferdinad Všohájek, Antonín Malínek, František Mynář a Antonín Malínek – truhlář.
Roku 1918 zasazena “Lípa svobody” (“Na kopečku”). Roku 1928 založeno elektrárenské družstvo, elektrifikace v obci dokončena 15. dubna 1929. V roce 1936 dokončena stavba silnice k Jakubínu.
(S využitím materiálů od pana Karla Svobody a řídícího učitele pana Pechka)
Vodní mlýny na Ctibořském potoku
01.01.2013
Balkův mlýn /vžité pojmenování po posledním mlynáři Karlu Balkovi/ se nachází na jižním okraji Ctiboře. K jeho pohonu vždy sloužila voda asi z 200 m vzdáleného rybníka zv. Mlýnský. Voda byla náhonem přiváděna visutými vantrokami přes cestu na mlýnské kolo. K mlýnu patřilo ještě hospodářství – pole, louky, lesy a další rybníky. Přesné založení mlýna se nepodařilo zjistit, ale dle archivní zprávy ze 17. století daroval mlynář Pavel při stavbě hřbitovního kostela Božího Těla v Počátkách kostelu zvon. V roce 1701 se uvádí jako majitel mlýna Jiřík Mlynář, vlastní i 2 jitra pozemků /1 jitro = 5,6 ha/. Při číslování domů bylo mlýnu přiděleno č. 17. V roce 1828 je jako majitel uváděn Johann Minář, v roce 1856 Jan Mynář. Od roku 1912 vlastnil mlýn František Mynář. Posledním mlynářem na mlýně byl Karel Balek, který se v roce 1918 přiženil ze Žirovnice, když se oženil s vdovou po Františku Mynářovi. Tehdejší výměra pozemků byla 17 ha. Karel Balek provedl v roce 1919 celkovou přestavbu mlýna, podle návrhu stavitele Malinovského z Počátek. Za druhé světové války byl mlýn uzavřen. Druhým vodním mlýnem na Ctibořském potoku byl mlýn Vobrů čp. 33, zvaný též Dolní mlýn. Tento byl postaven v roce 1864, asi 500 m pod vesnicí Ctiboř. Prvním mlynářem byl František Vobr, narozen v roce 1850 ve Ctiboři v čp. 18. Mlynářem se vyučil od svého strýce Chadima v Horních Dubenkách. Mlýn pro něho postavili jeho rodiče z čp. 18. K mlýnu přidali i zemědělské pozemky. Mlýn byl původně s vodním náhonem a mlýnským kolem. Ve 20. létech minulého století druhý majitel František Vobr mladší, narozen v roce 1881, mlýn vylepšil, vybudoval rybník a zřídil vodní turbínu. Zároveň přestavěl i celé stavení. Zařízení mlýna – 1 loupačka, 1 stolice čtyřválcová, a 1 stolice jednoválcová s příslušenstvím. Mlelo se střídavě, někdy hodně, jindy málo. I tento mlýn byl uzavřen v době 2. světové války.
Miroslav Houška st.